Nedostatky původních světlíků

Tvrdost a křehkost drátoskla

Tento nedostatek spočívá v tom, že drátosklo jako materiál se nedokáže přizpůsobit pnutí, které je na něj vyvíjeno pohybem objektu, na jehož střeše je světlík instalován. Čím větší objekt, tím větší pohyb, tím větší pnutí. Drátosklo tímto pnutím praská, často bez ohledu na stáří skla. I když v drátosklu je zalitá pletivová síť, která má zabránit tomu, aby se při poškození sklo nerozpadlo a netříštilo na střepy, kterými by mohlo dojít k úrazu osob pohybujících se pod těmito světlíky. Přesto postupným zatékáním dešťové vody dochází k prorezavění vnitřního pletiva a může tak dojít i k oddělení části skleněné tabule a jejímu spadu do vnitřních prostor. Tento spad může způsobit poškození vnitřního zařízení, v lepším případě, nebo úrazu či smrti některé z osob, v horším případě.


Velká tepelná prostupnost drátoskla a větší plocha

Sedlové světlíky, které byly zpravidla vytvářeny s pravým úhlem ve vrcholu světlíku, mají poměrně velkou plochu skla, přes které se do objektu dostává požadované denní světlo. Tato plocha je vyplněná drátosklem, které má poměrně vysokou tepelnou prostupnost cca U=5,6W/m2K (hodnota uváděná u nového drátoskla o síle 6mm). Tato prostupnost v dobách, kdy se na spotřebu tepelných energií ještě tolik nehledělo, byla podružná a nedůležitá, ale dnes, kdy jejich ceny se výrazně zvýšily a další zvýšení se dá předpokládat, se stávají pro řadu firem značnou nákladovou položkou. U střešních plášťů, kterými dochází k úniku zhruba 60% tepelných ztrát (oproti 40%, které unikají svislými stěnami), dokážeme dosáhnout jejich zateplením poměrně nízkých tepelných ztrát, takže k největším únikům pak dochází právě prostřednictvím plochy světlíků. I zde se tedy zaměřil vývoj materiálů na zvýšení úspor.


Prostup slunečních paprsků – oslňování

Přes drátosklo dochází za běžných slunečných dnů k průniku slunečních paprsků, které dokáží při pohledu do jejich svitu k oslňování pracovníků, což je značně nepříjemné hlavně při práci na přesných strojích, které vyžadují ostré sledování měřících přístrojů. Takto oslněné lidské oko pak potřebuje určitou dobu na regeneraci ostrosti zraku, aby se dostalo do běžného stavu. Během této doby dochází k zbytečným časovým prodlevám v pracovních úkonech a samozřejmě může dojít i k případným škodám na kvalitě samotných výrobků. Proto se můžeme často setkat s tím, že se plocha drátoskla zatírá vápnem, což zase naopak v méně slunečných dnech vede ke snižování světelnosti. Nátěry se pak většinou každý rok musí opravovat, takže se zvyšují náklady na provoz, včetně potřeby pracovní doby někoho, kdo to provede.


Vysoká váha světlíků

Ocelová konstrukce sedlových světlíků dosahuje poměrně vysoké váhy a váha drátosklové výplně je zhruba 20kg/m2, takže tím jsou také kladeny zvýšené nároky na statiku střešního pláště, kde jsou světlíky umístěny. Zároveň se však musí počítat také se zátěží sněhové pokrývky na takovýchto střechách v zimních měsících. Ale tato veličina se nám neustále mění, jednou máme zimy skoro bez sněhu, jindy se zase nestačíme divit, kolik sněhu napadá i v místech, kde větší vrstvy sněhu nikdy neviděli. Navíc zde musíme počítat i s tím, že na zateplených střechách sníh tak rychle neodtává a má větší životnost. Táním sníh vodnatí, při teplotách pod bodem mrazu mrzne, takže váha na střeše zůstává a dalším sněžením se váha tlaku na střešní plášť ještě zvyšuje. Proto vysoká váha stávajících světlíků je spíše na obtíž a je tady snaha toto zatížení snížit co nejvíce.


Větší náchylnost k rezavění konstrukce (nutnost pravidelné údržby)

Ocelová konstrukce, která je použitá jako základ stávajících světlíků, stejně tak jako jednotlivé krycí prvky podléhají bez pravidelné údržby korozi. A ze zkušenosti s praxí se pravidelná údržba provádí minimálně a světlíková konstrukce postupně korozi podléhá. Ještě složitější je to z klempířskými prvky vně světlíků, krycími lištami spojů mezi jednotlivými skly, jejich těsněními. Proto je dnes snaha nahrazování konstrukce i klempířských prvků méně korodujícími materiály.